9. Vztah k majetku
Snáze projde velbloud uchem jehly,
nežli by bohatý vešel do království věčného.
Užasný a vše vystihující citát z Bible.
Proč bychom se vlastně měli zabývat vztahem k majetku ?
Částečně již mnoho bylo řečeno v předešlém článku, kde jsme
řešili téma sebevražd.
Majetek jako takový je stejný jako oheň, dobrý sluha, ale zlý
pán. Né náhodou se objevuje na cestě Ježíše po poušti při
duchovním a tělesném půstu a hledání sebe sama satan s nabídkou
- dám ti všechna království světa a všechnu moc na tomto světě,
pokud mě budeš uctívat -
Pokud se v našem životě soustředíme jen na hmotné statky a
zapomínáme na sebe a svou podstatu, pácháme zlo na sobě i svých
blízkých, protože nás to dříve či později začne ovládat a stane se
toto konání důležitější, než my, naše vztahy, naši blízcí a začneme
místo pomoci ostatním na jejich cestě ostatní využívat. Někoho
méně, někoho více. Tato činnost se stane nemocí, stane se cestou
za krátkodobým prchavým uspokojením z toho, co mám a co
mohu. Je to opojné a proto toho člověk potřebuje čím dál, tím
více. Příkladů kolem nás je mnoho.
Matka Tereza kdysi řekla -
Není problém nasytit chudé a hladové tohoto světa,
problémem je nasytit bohaté -
a ano, takto působí démon mamon na takto nemocné lidi.
Tito lidé zaprodali svou duši za majetek. Vzdali se
obyčejného lidského štěstí a základních lidských hodnot, které
tvoří nás lidi a tento svět na Boží úrovni.
Pokud kráčíme dobrou cestou a plníme svůj osudový plán,
můžeme mít prakticky vše, co potřebujeme pro svůj současný
život. Co potřebujeme, to dostaneme.
Je nám umožněno to mít, né to vlastnit.
Nikdo z nás na tomto světě nic nevlastní, je nám pouze
umožněno to využívat. Vše je našeho Stvořitele, který vše
stvořil a opečovává, ani naše tělo nám nepatří, je nám
propůjčeno, jako vše ostatní. A přesto si bláhově myslíme,
že to je jinak. Pokud poctivě pracujeme, je nám dáno přesně
tolik, kolik potřebujeme pro svůj život a pro svůj vývoj.
Proto nemáme všichni stejně a pokud chceme více, platíme
neskutečnou daň za pár drobných a lepší hrnek.
Buďme vděční za postel, stůl a židli, malý byt, staré auto,
radujme se, pokud máme co k jídlu a co na sebe, lepší kabát
lepšího člověka neudělá. Nic z toho, co máme bychom
totiž mít nemuseli a spousta lidí nemá ani základní věci.
Buďme vděční, ovšem neoslavujme to, co máme,
pouze děkujme Bohu, že to můžeme používat.
Děkujme Bohu, že můžeme, neoslavujme temnotu,
že máme. Chraňme se pěstovat v sobě závist, že
ostatní mají více, přejme jim to z celého svého
srdce. Nikdy totiž nevíme, jakou daň za to platí,
či zdali to není zkouška pevnosti hodnot jejich
duše, nebo odměna za strádání a příkoří v
minulém životě.
§§§