8. Sebevraždy
Kdo jsem, za mě řekne vše. Co jsem je má cesta a má obživa.
A to, co mám, je Bohu jedno.
Toto je moto na mém profilu, které velmi jednoduše o každém člověku
řekne naprosto vše.
Jak to souvisí se sebevraždami ???
Každý z nás máme pro svůj život tři opěrné body stability.
1. Kdo jsem - mé vnitřní já, vědomí sebe sama.
Je nám dáno.
Je založeno na Boží přítomnosti, na úrovni vývoje jedince, kde jsou
soustředěny veškeré naše kvality, počínaje duchovní vyspělostí
související s množstvím a kvalitou prožitých inkarnací - životů, což
značí osudové číslo, přes počínající, nebo rozvinuté nadání a schopnosti,
konče výškou sociální inteligence, která přímo souvisí s vědomím
našeho místa ve společnosti ostatních lidí, zvířat, přírody a naším
úkolem, osudovým plánem v tomto životě.
2. Co jsem - můj rozumový růst.
Je nám umožněno.
Je založen na naší cestě ke vzdělání na všech úrovních a celý život,
nesouvisí jen s institucemi školy jakéhokoliv druhu nebo zaměření,
rozvíjí, nebo nerozvíjí náš um, nadání a schopnosti. Zhodnocujeme tím,
nebo bychom alespoň měli, to, co nás baví, naplňuje, v čem jsme
dobří a na co máme talent.
Sem už patří i výchova od našich rodičů, jejich projekce v nás a
hodnoty a kvalita jejich směrování předané nám jako představa
jejich cíle našeho života.
To je pilíř, který by měl zabezpečovat veškeré výživové a materiální
potřeby našeho života.
Nic více - nic méně.
Není důležitá dosažená úroveň vzdělání, ale soulad našich schopností
se vzděláním, které absolvujeme. Zde se často projektují nenaplněné
ambice našich rodičů a tím omezuje volba a vlastní cesta dítěte a
mladého člověka. Může za to nesoudnost, závist a pýcha s mamonem
nedospělých, nevychovaných a nevyzrálých rodičů vlastnících
patologicky pomotaný žebříček hodnot.
3. Co mám - hmotná závislost.
Je nám nabízeno.
Na úrovni potřeb materiálních, vlastnických a mocenských.
Mám vše potřebné, chci více.
Vlastním cokoli, chci více.
Začínám mít moc díky penězům a vlastnictví majetku,
chci více moci.
To přímo souvisí s pocitem krátkodobého štěstí, spokojenosti,
důležitosti, potřebnosti a kvality jak ve smyslu kladném, tak
ve smyslu záporném.
Pokud nám není od rodičů, ani z našeho okolí, stále předáváno
při výchově poselství moudrosti Božích zákonů,
že nejdůležitější je základ -
Kdo jsme
rozvojem získáme možnost -
Co jsme
a až poté přichází odměna -
Co máme
získáváme chybný pohled na svět, náš život a bytí.
Důsledkem je zpřeházený žebříček životních hodnot,
odklon od cesty středu našeho bytí, hledání
viníků našeho případného životního nezdaru mimo nás
a začínáme se ubírat cestou sebedestrukce, kde už není k
nalezení pokora, láska, empatie ani sociální sounáležitost,
nastupuje pouze temná přítomnost, zacyklení a stagnace.
Proč sebedestrukce ?
Jeden z hlavních vesmírných zákonů je zákon změny.
Co se nevyvíjí je odsouzeno k zániku.
České pořekadlo je - změna je život.
Pokud se vlivem výše popsaných okolností dostaneme k výše
popsaným důsledkům, stagnuje vývoj naší duše, neplníme
osudový plán a sebedestrukce je pouze důsledkem
předcházejících příčin. Buď se v rámci sebedestrukce
zabíjíme pomalou likvidací - alkohol, drogy, přejídání,
nebezpečné chování a vyhledávání nebezpečných situací,
farmaka, nevázané sexuální chování, nebo rychle vlastní
rukou ukončíme život. Vždy je to sebevražda.
Jak jsem již uvedl, vše je to způsobeno jen a vždy pomícháním
důležitosti našich základů bytí.
Stojí za zamyšlení, zdali zrovna v této oblasti nemá základ
rakovina ................
Je důležité vědět, co nás tvoří, co je nám nabízeno a co je pro
nás zbytné. To, co nás tvoří, vždy půjde s námi a odneseme
si to i po smrti do dalšího života. To, co je nám nabízeno,
o to se můžeme obohatit pro náš příští život, rozvíjíme tím
kvalitu ducha a naše nadání. A to poslední, co je zbytné ?
Nikdy nám to nepatřilo a nikdy si to nikam neodneseme.
Proto je to Bohu jedno.
A ještě informace závěrem.
Pokud sebevraždou ukončíme život i toto je naše svobodná
volba. Ničemu se ovšem nevyhneme. Neprožité zkušenosti,
nenaučená životní látka se pouze přesune do další inkarnace,
do dalšího života. Nesplnili jsme totiž osudový plán, který jsme
si sami vybrali a ještě způsobíme mnoho bolesti blízkým.
A ještě jedna nepříjemnost nás čeká.
Pokud sebevraždou ukončíme svůj vlastní život a podle
osudového plánu máme žít třeba ještě 20 let, jsme odsouzeni
čekat oněch 20 let v meziprostoru na návrat zpět do
duchovního světa. Onen meziprostor je prostorem současného
našeho žití ovšem v úrovni nehmotné, kde jsme neviděni,
neslyšeni a nevnímáni okolím s tím, že vnímáme, vidíme a
slyšíme vše. Žijeme v rodině bez rodiny, s přáteli bez přátel,
ve společnosti sobě rovných a čekajících každý se svým
trápením a bolestí duše. Že by to bylo peklo ?
Jsem naprosto přesvědčen, že je to
duchovně bolestivé, frustrující a nekonečně spalující
a znovu by to žádná z těchto duší udělat nechtěla.
Bůh nám nikdy na záda nenaloží více, než jsme schopni
unést, jen my sami místo toho, abychom onen batoch
vyprazdňovali, si do něj vkládáme další kameny.
§§§