7. Sebeláska
Miluj bližního svého, jako sebe samého.
Mezi sebeláskou a sobectvím je tenká linie odsudku
ostatních. Milovat sebe a myslet na sebe je nutné a
žádané, protože jen spokojený člověk se zdravě
nastavenou sebeláskou, může tzv. nepodmíněně milovat
své děti, partnera, přátele a ostatní lidi. To byla jedna
z hlavních myšlenek Ježíše Krista. Zdravé sebelásce by
nás měli naučit rodiče, jen tak se naučíme vážit si a
milovat sebe, mít zdravé pevné sebevědomí a budeme
se pohybovat tzv. ve svém středu, viz článek nahoře.
Lidé, kteří se to nenaučí, toto budou považovat za
sobectví a budou ve skrytu duše závidět, jak vypadáme,
jak řešíme věci, jak se chováme, co máme a proč jsme
vlastně takoví. Pokud jsme se sebelásce nenaučili od
rodičů, naučme se jí vědomě sami, je to dar, který lze
předat dětem, které by ho měly dostat, pro svůj dobrý
život. Hlavně u matek je důležité, pokud sebelásku nemají,
stávají se z nich oběti domácí dřiny a péče a frustrace
způsobí nešťastnou, unavenou a vyčerpanou ženu.
To opravdu není skromnost.
Pokud nemáme sebelásku, naše potřeby jsou až na
posledním místě, budeme chřadnout, dostaví se nemoci,
rozpadnou se vztahy, začneme být neviditelní s pocitem,
že vlastně nikoho nezajímáme a jsme všem lhostejní.
To nejkrásnější, co Bůh stvořil a to nejdůležitější
pro nás, jsme každý z nás jediný.
Přiznejme si to, máme na to právo.
Tak se nastavuje sebeláska.
Milovat sebe znamená milovat Boha, jehož jiskra
a obraz v každém z nás přebývá.
§§§