6. Náboženství
Vždy by si každý člověk měl být vědom své
odpovědnosti a následků svého počínání.
Proč i v tomto článku použiji tuto úvodní větu ?
Protože kde jinde než v kostele by si měli všichni,
né jen kněz, uvědomit, že je něco druhým předáno,
že je předávané slibováno a je nahlas vyřčeno.
Né náhodou je psáno, že první bylo slovo !
Náboženství není víra a víra není náboženství.
Velikost víry je dána úrovní osobního poznání svého
já. Tady ovšem pozor, né vzdělání, ale poznání - je to
propastný rozdíl. Udřená stařenka okopávající
kytičky vysazené na hrobě svého milovaného muže
může být blíže k Bohu a mít větší a pevnější víru, než
sebevzdělanější biskup pokládajíce se za prostředníka
mezi Bohem a člověkem. Samozvaní prostředníci si
totiž z víry udělali náboženství, jako prostředek k
ovládání lidí, k bezpracnému zisku a povyšování se,
nad ostatními. Víra je intimní věc každého z nás a
nepotřebuje návod na vztah s Bohem, ani žádný
neexistuje. Je to osobní poznání sama sebe a osobní
zkušenost z mnoha cest, které jsme prošli, před další
křižovatkou a otázkou, kudy se vydat.
Kdysi jsem se účastnil s farníky a farářem z našeho
kostela besedy s jedním nadšeným křesťanem, který
byl před rokem pokřtěn a který dvě hodiny vřele
vyprávěl o životě v křesťanské pražské komunitě,
pln úžasu popisoval pocit, který k němu přicházel
jako poděkování, že je platný člen komunity lidí
stejného smýšlení. Odpovídal na otázky farníků,
farář byl spokojen a nedělní slunečné odpoledne
příjemně ubíhalo. Tiše jsem všechny poslouchal
a přemýšlel. Když už bylo skoro vše řečeno, farář
se mě zeptal - a Václave, ty se na nic nezeptáš ?
Zeptal jsem se tedy, prosím, co si myslíte ?
Je více být dobrý křesťan ? Nebo dobrý člověk ?
Onen novorozený křesťan mi odpověděl :
,,Samozřejmě dobrý křesťan".
No a já jsem přesvědčen, že dobrý člověk.
To je totiž podle mého názoru právě ten rozdíl
mezi vírou a náboženstvím.
A ještě jeden poznatek.
V náboženství se klaníme osobě, personě, která
toto náboženství představuje. Oslavujeme jí a leckdy
v jejím jménu konáme činy, které i ve své špinavosti
jsou pokládány za dobro.
Víra je postavena na pokoře k odkazu, na učení se
všeho, co nám ony persony předaly. A je zde možnost
výběru dle velikosti našeho duchovního vývoje.
Každému co jeho jest, v množství jeho potřeb.
§§§